Sakra, kluku!

Niko se vymlouvá z dalšího setkání s pohlednou dívkou, jako by o něj vůbec neměl zájem. Do toho přijde o řidičák, nemá ani na kafe a zůstatek na bankovním účtu neslibuje o moc víc. Možná že Niko právě zažívá svůj „den blbec“, pravděpodobnější ale je, že právě takto vypadá jeho každodenní realita. Život totiž může být těžký, i když se v něm zrovna tolik neděje. S nenápadným pokyvováním směrem k Woodymu Allenovi i filmům francouzské nové vlny buduje snímek tlumenou náladu podpořenou zajímavou postavou, která sice nedělá nic zlého, ale její chování se jí i tak čas od času vymstí. Pamětihodné jsou též epizodní postavy, které – ač příběhem proběhnou jen letmo – na sebe stihnou leccos prozradit a hlavně zvládnou poznamenat hlavního hrdinu. Přestože se snímek odehrává v současném Berlíně, styl filmu i vybraná hudba stojí v opozici proti živelnosti moderního velkoměsta a navádějí pozornost publika na introvertního hrdinu, který chodí ulicemi, aniž by zvedl oči od chodníku.